October 2016

Kdyby se dějiny odehrály jinak.

31. october 2016 at 15:36 | Liliane |  Pick of the week
První věc, která mě napadla byly světové války. Protože především ty nás všechny nějakým způsobem navždy poznamenaly. Ve školách nás učí o hrůzách, které se udály. Prarodiče možná ještě dokonce pamatují. Možná máte v rodině předky, se kterými to tehdy dopadlo zle. Co kdyby se žádné války, ať už ty světové, či jakékoliv jiné, nikdy neodehrály?


Svět je jen naší představou.

25. october 2016 at 15:40 | Liliane |  Pick of the week
Nedávno mi jeden velmi moudrý člověk řekl, že my jako lidé nepatříme nikomu. Ani svým rodičům, kamarádům či komukoliv jinému. Podle něj náležíme světu.

art


Something about me

12. october 2016 at 20:45 | Liliane

Kdo jsem? Těžká otázka, protože já sama v tom občas ještě nemám jasno. Je mi 21 let. To už jsou dvě desetiletí a já ještě tak nějak pořád tápu a hledám smysl bytí. Jestli vůbec nějaký je. Ale to zní až moc depresivně a taková já nejsem, už nějakou dobu. I když pořád tvrdím, že když už jednou vaše duše zčerná, nezmění se to.
Žiju ve své hlavě a vracím se do minulosti, jsem věčný snílek, sním a občas ne a ne se probudit. Maluju si v hlavě všechny ta krásné věci, kterých se polovina stejně nesplní, ale pak se raduji nad tou druhou polovinou, která se stane skutečností a je mi krásně.

forest

Zažila jsem toho hodně. Na 20 let života možná až moc, že si občas říkám, že už snad nic tak zajímavého, krásného, nebo hrozného zažít nemůžu. Jenomže ono se pokaždé něco najde. Zažila jsem neskutečnou romantiku, dobrodružství, mám zážitky za hranicemi reality, zažila jsem vzestupy a pády, pády, po kterých jsem myslela, že už nebudu schopná opět vstát. Ale vstala jsem. A stejně si polovina z vás řekne, co to je za trubku, která si myslí, že ve dvaceti už zná celej svět.
Jsem až moc sebevědomá, mám vysoké ego a nesnesu, když se mi moje ego někdo snaží pošramotit. Jsem marnivá, ale která holka alespoň trochu není? Jsem zlá, když jsem sama. Ale jsem špatná, když sama nejsem (to si přebere každý, jak chce). Nalezla jsem člověka, který byl schopen změnit můj pohled na svět a udělal ze mě někoho lepšího, hodnějšího, zdravějšího... Ale dřívě, než jsem takovou mohla zůstat, jsem o toho člověka přišla.
Miluji svého přítele. Možná až moc. Možná mu až moc odpouštím, ale já pro lásku udělám cokoliv. A tak za něj i přes to všechno bojuju a asi navždy bojovat budu.
Miluji svou rodinu, přátele, svůj život (i když zastávám ten názor, že život je stejně jen dlouhá smrt). Miluji Vánoce. Miluji hudbu, literaturu, dobré filmy, divadlo, operu.
Ráda piju... pivo, víno, likéry. Ráda jím, jídlo je boží. A taky si ráda vymýšlím a to, co vymyslím potom sepíšu.
Lidé na mě mají různý názor, ale nejčastějí mě buďto milují nebo nenávidí.
Jsem náladová, hysterická, ironická. Proto říkám, že mě zvládnou jen ti nejlepší. Umím nenávidět, ale miluji celým srdcem. Nepřemýšlím, než něco řeknu. Jsem až moc upřímná a nenechám se sebou zacházet jako s hadrem.
Miluji sny. Pamatuju si téměř každý, a když si náhodou nějaký nepamatuju, necítím se dobře.
Bojím se jen dvou věcí. Smrti a mimozemšťanů. Ne, pavouků se nebojím, pavouky mám ráda.
A poslední věc, kterou chci říct je, že jsem šťastná, že jsem se narodila jako já a ne jako někdo jiný, protože svůj život, ať je jaký chce, bych nevyměnila za žádný jiný.

Nazor na mě můžete mít, jaký chcete, po tomto článku možná i dost smíšený, ale... Buďto mě budete milovat, nebo nenávidět.

Neboj se být svůj.

12. october 2016 at 20:06 | Liliane |  Pick of the week
Žila byla jednou jedna dívka, krásná dívka, plná mladistvé energie, se sny a tajnými tužbami, jako všechna ostatní děvčata v jejím věku. Avšak, v něčem se lišila. Když se jí její vrstevnice zeptaly, jakou hudbu poslouchá, neodpověděla tak, jak ostatní očekávali. Když se jí lidé zeptali, proč se tak divně obléká, co jim na to měla odpovědět? Když se jí lidé smáli, chtěla být co nejdříve doma, zachumlat se do teploučké peřiny a už nikdy nevylézt. Styděla se. Styděla se za to, co se jí líbí a co má ráda, pro co žije. Zkrátka, bála se být svá. A tak se pomalu začala podobat obrazu ideálního teenagera dnešní doby. Přestala poslouchat hudbu, která ji naplňovala, přestala se oblékat stylem, který jí byl blízky, přestala dělat věci, které ji dříve bavily a to jen z toho důvodu, aby se vyhnula posměchu a předsudků lidí "normálních".